Věřím ti, Sirie! - Hádka

„Charliene! Charliene!“ volala rusovlasá dívka na svou kamarádku. Nikdo se však neozýval. Seběhla dolů po schodech do společenské místnosti a rozhlédla se kolem sebe.
‚Kam se ta holka mohla podít?‘ zeptala se sama sebe a zamířila k chlapeckým ložnicím.
„Blacku!“ křikla na černovlasého chlapce, jakmile prudce rozrazila dveře do jejich ložnice.
„Též tě zdravím, Evansová.“
„Kde je Charlie?“ vyklopila dřív než stačil Sirius cokoliv dodat.
„Jak to mám vědět?“ optal se otráveně.
„Byla tu?“
„Co by tu dělala?“
„Asi šla za vámi, ne?“
„Hm...“ Sirius s mohutným žuchnutím dopadl na svou postel a poté se znovu podíval na Lily:
„Já o ní opravdu nic nevím!“
Lily se naposledy rozhlédla po pokoji a pak naštvaně odkráčela pryč.
Uběhla asi půlhodina, když v tom se v dálce objevil černý pták. Jeho silueta se postupně zvětšovala, a až když pták přistál na okenním rámu, Lily sebou polekaně škubla.
„Charlie!“ vykřikla, když se havran proměnil v pohlednou dívku s delšími černými vlasy, ve které poznala svou kamarádku.
„Děje se něco?“ optala se Havráně a mírně couvla, aby si mohla sednout na svou postel.
„Ne, nic... teda aspoň doufám!“ odsekla Lily a propalovala Charliene vražedným pohledem.
„No tak co se děje?“
„Na to bych se spíš měla zeptat já tebe, ne?“
„Jak to myslíš?“ Charlie se mírně zavrtěla na místě.
„Jak to myslím?! Charlie, z ničeho nic najednou vyběhneš z našeho pokoje se zarudlýma očima. Black se chová jako naprostej debil, a ne, jako tvůj nejlepší kámoš a ty se po takové době jen tak vrátíš a jen tak se mě zeptáš, co se děje!“ rozkřikla se Lil a sledovala, jak se Charliené tváři rýsuje lehce provinilý výraz.
„Promiň,“ hlesla.
„To nic, ale příště mi dej vědět, co se děje, abych se nemusela ztrapňovat před těma nemehlama,“ pousmála se Lily.
Chvíli jen tak seděly a koukaly na sebe, ale pak se Lily rozhodla první prolomit trapné ticho:
„Co se vlastně stalo? Myslím mezi tebou a... Blackem?“
„Neříkej mu tak...“
„Tak co se stalo?“ zopakovala Lil svou otázku a Charlieninu připomínku přešla bez komentáře.
„Nic... v podstatě... prostě jsme se pohádali.“
„Zase?“
„No... tohle je asi naposled...“
„Vy dva? No to mi nenakecáš, to přece...“ zarazila se, když spatřila upřímný smutek v Charlienině tváři.
„Já nevím... víš, že mi ty jeho vtípky nikdy nevadili,“ začala Charliene s vysvětlováním, i když jí Lily k tomu nevyzvala. Na chvíli se odmlčela a když se ujistila, že se jí Lily nechystá zarazit, pokračovala: „tolerovala jsem mu všechno – jeho výkyvy nálad, jeho holky, které měl jenom do postele a pak se na ně vykašlal, a které mě od srdce nenáviděly, protože já zůstávala. Mě si tu nechával, ať se dělo cokoliv.“
„Jsi jako jeho sestra,“ odvážila se jí Lily konečně přerušit.
„Asi jo... ale myslíš, že to vysvětlíš těm nánám, který ani neví, co láska znamená? Kdyby to aspoň jedna věděla, kdyby aspoň jedna z nich chtěla, už dávno si ho k sobě upoutá na delší dobu než pár týdnů.“
„Char, pořád nechápu, co to s tím má co dělat. Snad jste se nepohádali jenom kvůli tomu, že střídá holky?“
„Ne, i když...“ zhluboka se nadechla a pokračovala: „Našel si teď nějakou novou – Linda se myslím jmenuje – a ta mu začala vtloukat do hlavy, jakej je špatnej a že by se měl změnit.“
Lil nechápavě pozvedla obočí.
„Hned se dostanu k jádru celého problému, vydrž. No, jenomže ona po něm chce věci, které... které z něj udělají někoho úplně jinýho. Neustále mu vtlouká do hlavy, že přátelé jsou jenom od toho, aby ho zrazovaly, že jediný člověk, kterému může plně důvěřovat je jeho přítelkyně – což je momentálně ona sama – a ten debil si to nechal namluvit.“ Po tváři jí stekla slza. Rychle jí setřela a pokračovala: „teď mu pro změnu namluvila, že jsem to byla já, kdo po celé škole roznesl fámu, že k tomu, aby byl tak výkonnej, dopomáhá si lektvary, prý protože ho chci jenom pro sebe.“
„A nechceš?“
„Lil, je to jen kámoš...“
„Jen kámoš, ale to, jak jste se k sobě chovali, to nebylo jenom přátelství.“
„Bylo to dobré přátelství.“
„Bylo to vynikající přátelství, které mohlo snadno přejít v něco víc. Neříkej mi, že ho nechceš.“
„Ne, nenchci. Ne v tom smyslu, ve kterém to myslíš...“ odsekla.
„Charlie...“
„Ano?“
„Vždycky ti na něm nejvíc záleželo.“
„To neznamená, že mám chuť se s ním vyspat!“
„Já přece neřekla, že...“
„Neřekla? Kdo celu tu dobu, co jsme se Siriem vycházeli, měl debilní připomínky typu ‘mám pocit, že jsi jediná, se kterou bude Black schopnej zůstat do konce svého života‘ a nebo ‘neříkej, že by se ti nelíbilo, kdybys byla na místě Claire Turtwoodový‘,“ odcitovala Charlie svou kamarádku.
„No dobře... ale...“
„Lil... prostě se to stalo. Holt po mě vyjel, já mu to oplatila, a na tom to skončilo,“ ukončila rázně rozhovor, kvůli kterému začínala ztrácet nervy.
Lily chtěla ještě něco dodat, ale pak si to rozmyslela a tiše se natáhla pro svou oblíbenou knížku.

Bylo už docela pozdě, když Charlie konečně sešla dolů do společenské místnosti. Večeři záměrně vynechala, ale teď už začínala mít docela hlad a tak se rozhodla, že se zastaví u skřítků. Tiše prošla podél zdi místnosti a snažila se upoutat na sebe co nejméně pozornosti. Těsně před portrétem se ohlédla, a když spatřila Siriuse, jak se na ní zkoumavě dívá, ihned se otočila zpátky a vylezla ven. Rychle seběhla schody a pak už docela poklidným krokem mířila ke kuchyni.
„Ahoj všichni!“ pozdravila skřítky hned, jak za sebou zavřela dveře.
„Ahoj, Charlie! Už zase máš hlad?“ přiskákal k ní nejmenší skřítek a široce se na ní usmál.
„Jo, tak trochu jsem vynechala večeři, Kriku,“ oplatila skřítkovi úsměv a následovala jej dál do kuchyně.
„Á, slečna opeřenkyně k nám zavítala!“ zavolal na ní skřítek, který pro ní právě nesl čistý talíř.
„Tys mě zas viděl?“ zeptala se se smíchem a s poděkováním si od něj talíř vzala.
„No samozřejmě. Gibson si nenechá ujít jediný princeznin let!“ pronesl hrdě a vedl jí spolu s Krikem dál směrem k zásobám jídla.
„Měl sis říct, vzala bych tě s sebou, Gibe.“
„Ale slečna měla určitě nějaké starosti, Gibson nechtěl slečnu otravovat.“
„Ty nikdy neotravuješ,“ usmála se na něj. „Pouč se třeba z Krika.“
„Ten je tě ale schopný kdykoliv vyrušit.“
„Mě to nevadí, Gibe, jsem tu pro vás kdykoliv.“
„Gibson je slečně moc vděčný.“
„Myslíš, že zbyly ještě nějaké rolády?“ převedla raděj rozhovor jinam.
„No samozřejmě! Ta mládež dneska je skoro vůbec nejí!“ Zanadával si skřítek a poté odběhl do vedlejší místnosti.
„Ten má dneska ale náladu, co se stalo?“ optala se Charlie Krika.
„Dneska ráno se rozhodl použít svůj speciální recept na rolády a připravil pouze několik speciálních rolád, přesně podle vlastního receptu, no a...“ Krik se na chvíli odmlčel a pak pokračoval: „Snědla se jenom jedna a ještě ke všemu necelá, takže počítej s tím, že ti přinese právě jednu z jeho speciálních,“ stihl dokončit větu těsně než se objevil Gibson s Charlieniným talířem.
„Tady ti nesu tu nejlepší roládu, kterou mám!“ pronesl podávaje Charlie její talíř.
„Díky, Gibe!“ usmála se na skřítka a sledovala, jak se Krik vysměvačně šklebí.
„Bude si slečna ještě něco přát?“ optal se Gibson a mírně se uklonil.
„Ne, nebudu tě dál zdržovat, Gibe, ještě zajdu za ostatními do skladu, vezmu si něco malého a půjdu,“ odvětila a s upřímným poděkováním vyšla ven z místnosti.

„Margo Grigorium,“ vyslovila heslo směrem k Baculaté dámě a prošla portrétem.
„Scarová!“ zavolala na ní sedmačka, která teď seděla na sedačce vedle Siriuse a hrozně nenápadně se k němu tulila.
„Co je?“ optala se otráveně a zamířila ke křeslu u krbu. Doufala, že se tam bude moci schovat před okolním světem a v klidu si dojíst chlebíček, který si přinesla z kuchyně.
„Kdes byla?“
Charlie mlčky prošla kolem ní a Siria a až když se usadila v křesle, odpověděla: „Co je ti po tom? A vůbec... jaktože oblejzáš přítele své drahé sestřičky?“ Skutečně teď neměla náladu na jízlivé řečičky své spolubydlící.
„Ty se do toho nepleť! A je mi po tom hodně, sháněla se tu po tobě McGonagalka.“
Charlie zaváhala. Má jí věřit nebo si to zase jenom vymýšlí?¨
„Co chtěla?“ zeptala se nezaujatě.
„Tebe!“ vykřikla Lucia a zasmála se.
„Náramně vtipná a tupá, ostatně jako vždy,“ zašeptala Charliene a čekala, kdy se husa ozve.
„Sklapni, Scarová!“
Charlie se usmála, slečna Lucia Gardeová byla, je a vždycky bude tou nafintěnou podrazáckou husou, co nikdy nepobrala moc rozumu, stejně jako její sestra.
Nastalo ticho. Lucia mlčela, Sirius si zjevně užíval společnosti své nové přítelkyně a Charlie se pokoušela usnout. Už skoro spala, když v tom vtrhl do společenské místnosti Remus. Chvíli se jen tak zmateně rozhlížel, a když spatřil spící Charliene, ihned k ní zamířil.
„Char! Charlie, slyšíš? Charlie, vzbuď se!“
Charlotta se probrala ze spánku a mírně pootevřela oči: „Co se děje, Reme?“
„McGonagalová tě shání!“ vysoukal ze sebe.
Charlie ztuhla. Takže Gardeová mluvila pravdu...
„Co potřebuje?“
„Je to naléhavé, pojď!“ křikl ještě a táhl jí za sebou ven z Nebelvírské společenky.